Čtvrť s příběhem
Od vinic k nejživější čtvrti Prahy
Svahy pod Vítkovem pokrývaly až do 19. století vinice. Pak Žižkov téměř přes noc vyrostl v hrdé dělnické město — pojmenované po Janu Žižkovi, jednookém husitském vojevůdci, který na kopci nad ním roku 1420 porazil křižáckou výpravu. Od roku 1881 samostatné město, roku 1922 se Žižkov připojil k Velké Praze — i se svými činžáky, tramvajemi a větším počtem hospod na ulici než kdekoli jinde ve městě.
Naše tři domy — Štítného 13, Cimburkova 14 a 15 — vyrostly právě během tohoto velkého rozmachu a vítají lidi od té doby. Níže najdete čtvrť tak, jak by ji naši hosté zastihli před desítkami let, vyfotografovanou z týchž míst dnes.
Štítného ulice · pohlednice, počátek 20. století
Kousek po naší ulici Štítného stálo jedno z prvních žižkovských kin. V letech 1912–1913 přestavěl podnikatel Vilém Weiss část starého divadelního sálu na rohu s Chlumovou ulicí na První žižkovské kinematografické divadlo; od roku 1934 tu běžely filmy jako Bio Pokrok, až kino v roce 1949 zaniklo. Přestavba v letech 2005–2006 z budovy udělala filmová studia Pokrok a zachovala původní secesní průčelí, kolem kterého dodnes procházíte ve Štítného 34.
Stejné ulice, o století později
Historické fotografie ulic kolem hotelu, znovu vyfotografované ze stejných míst.
Restaurace U Štítného, hned ve vedlejším domě
Rohová restaurace vyfotografovaná se štamgasty v roce 1929 — a pod jménem U Tomáše Štítného čepuje české pivo dodnes.
Seifertova ulice s tramvajovou tratí
Hlavní žižkovská tepna, kdysi s koňkou a prvními elektrikami — po stejných kolejích dnes kolem hotelu jezdí linky 5, 9 a 26.
Náměstíčko pod hotelem
Upravený parkový plácek z počátku století zůstává zeleným koutem čtvrti i po sto letech.
Cimburkova ulice — naše vlastní ulice
V šedesátých letech byl Žižkov z velké části zanedbaný; dnes jsou tytéž domy opravené. Cedule HOTEL vpravo označuje naši ulici — právě v Cimburkově stojí dva z našich tří domů.
Cimburkova při opravách
V roce 1964 se tu zrovna předlážďovala silnice — tatáž Cimburkova v obyčejný všední den.
Milíčova ulice — pohled ke kostelu sv. Prokopa
Z rohové Prádlenky je dnes minimarket, ale pohled vzhůru k novogotickému kostelu se nezměnil.
Milíčova ulice — pohled k Vítkovu
Zelený svah Vítkova uzavírá výhled tehdy jako dnes — pět minut pěšky od hotelu.
Roh, který už nikdy nevyrostl
V únoru 1945 zasáhl Prahu omylem americký nálet mířící na Drážďany a dům na tomto nároží (roh Štítného a Milíčovy) byl zničen. Parcela už nikdy nebyla zastavěna — a shodou okolností na ní dnes parkují hosté našeho hotelu na uzamčeném parkovišti monitorovaném kamerou. Najeďte myší na snímek z roku 1945 a ožije v barvách.
Ještě jedna kapitola
Tři z těch domů dnes vítají hosty
Přespěte v kousku žižkovské historie — deset minut od Starého Města.
Ověřit dostupnost